Zázrak krve v Klatovech

Obraz Panny Marie Klatovské (archiv Římskokatolické farnosti v Klatovech)Kominík Bartholomäus Rizolt (nebo také Rizolti/Rytzoli/Ricolt), řemeslník z piemontských Vlach, přišel spolu se svou ženou Dorotheou (pocházela z Českých Budějovic) kolem roku 1650 do města Klatovy, aby zde provozoval svoji kominickou živnost. Před odchodem do Čech sloužil u hraběte Borromea, od kterého obdržel jako dárek za věrné služby na plátně malovanou kopii Madonny del Sangue z Re. „Protože (manželé Rizoltovi) však v manželství (zůstali) bez dětí, vzali si chudé děvčátko jménem Anna a vychovali je v bázni Boží…“. Po jejich smrti získala obraz jejich adoptivní dcera Anna „čímž se mariánský obraz dostal do jejích rukou jako dědictví, a poté co se provdala za Ondřeje Hirschpergera, získal on (Hirschperger) zmíněný obraz do svého vlastnictví.“ Několik dní před zázrakem krve obě jeho děti a manželka těžce onemocněly a Hirschberger (nebo také Hirschperger) zřejmě hledal ve své nouzi útočiště u Matky Boží. V neděli 8. července 1685 brzy ráno zpozoroval na obraze „…nejprve Ondřej sám, jak z ran na čele ronila krev, a obličej se potil krvavým potem…“. Zázrak krve byl „spatřen obyvateli toho domu, … na obrazu, a konečně dosvědčili, že lněným šátečkem otírali rudý pot a že jasně shledali, že je to krev, což oznámili ctěnému páteru klatovského dominikánského kláštera, a jím byli napomenuti, aby se svatého obrazu již nedotýkali.“

Pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna uznal svým dekretem ze 6. září 1685 pravost klatovského zázraku a prohlásil „…svatý obraz nejblahoslavenější Marie, který přenesen z domu Ondřeje Hirschbergera do farního kostela za thaumaturgický (zázračný, milostný).“ Počet poutníků činil v roce 1686 již 44 000 věřících. To znamenalo nárůst finančních prostředků nejen pro kostel, ale i do městské pokladny. Pro místní řemeslníky to byla příležitost ukázat své umění. Existovaly zde čtyři malířské dílny, které se specializovaly na výrobu kopií zázračného obrazu, dílny na výrobu poutních devocionálií, svíček a jiných předmětů. Vzrostla i prestiž města – pražský arcibiskup i vyšší šlechta zde byli častými návštěvníky. Klatovy se staly známým poutním místem nejen v českých zemích, ale i v zahraničí.

Mgr. Luboš Smolík

Mariánský zázrak v severoitalské horské vesnici Re

Madonna Di Re (soukromý archiv Alexandra Heppa)V Re lze již v raném 14. století prokázat existenci malého kostelíka, který byl zasvěcen sv. Mauriciu. Na venkovní stěně kostela byla freska kojící Madony. Dne 29. dubna 1494 se zde udál zázrak krvácející Madony. Ve stejném roce byla na žádost městského fojta údolí Vigezzo, Daniela de Crispis z Busto Arsizio, podepsána jím samotným a čtyřmi notáři první listina, která prokazuje a potvrzuje věrohodnost zázraku v Re. Druhá listina z roku 1500 byla nadiktována nástupcem městského fojta Angelem Romanem, který po silných pochybnostech zázrak taktéž uznal a vylíčil události z dubna 1494 v Re ještě mnohem podrobněji, jak je patrné z německého opisu ze 17. století: „… že Johann jménem Zuccono … hodil kámen na čelo zmíněného obrazu (je pokládáno za jednoznačné), on však brzy nato, když byl výtkou kárán jedním přítomným jménem Comolo z Londraga, byl trápen neklidem svědomí … obrátil se ke svatému obrazu a vroucně prosil blahoslavenou Pannu za odpuštění svého zlého činu. To se stalo 29. dne měsíce dubna /1494/ … kolem třiadvacáté hodiny.“ První dva dny krev vytékala bez ustání, pak až do 18. května vícekrát přes den a vícekrát v noci, naposledy 26. a 28. května 1494. Krev zachycená v kalichu a lněných plátnech byla chápána jako relikvie a ještě dnes je uchovávána a uctívána v tabernáklu hlavního oltáře kostela sv. Mauricia v Re.

Po úředním potvrzení z let 1494 a 1500 vzniklo v malé horské vesnici Re kolem krvácejícího obrazu Matky Boží, Madonna del Sangue, oblíbené poutní místo. Téměř 500 malovaných votivních desek vydává svědectví o zázračných uzdraveních během několika staletí. V Re se dodnes konají oslavy k výročí zázraku od 29. dubna do 1. května. Z údolí Vigezzo, z Tessinu, z údolí Cannobio a vesnic kolem Lago Maggiore přicházejí četní poutníci na tyto slavnosti, které vrcholí procesím s relikvií krve. Každoroční votivní svátek druhou neděli v říjnu byl v roce 1898 založen na základě největšího prokázání milosti matkami z Re, které se za uzdravení svých dětí v době smrtelné epidemie Madoně odvděčily velkým zlatým srdcem. Na tyto hlavní poutní dny navazují další pobožnosti, které ještě dnes uvádějí v nadšení tisíce poutníků a které pozvedají Re mezi významná poutní místa diecéze Novara.

Co možná nevíte o klatovském mariánském zázraku

(výtah z přednášky Lukáše Kopeckého o klatovské pouti v roce 2014)

Městečko Re ležící v navarské diecézi, tam 29. 4. 1494 (tedy před 520 lety) místní muž jménem Jan Zukkone slovně urážel obraz s Pannou Marií, posléze kamenem zasáhl čelo Matky Boží. Následovalo krvácení obrazu, trvající nepřetržitě 18 dní. Dodnes je tam uložena sklenka s krví a místo se stalo významným poutním místem severu Itálie blízko švýcarských hranic. Od té chvíle bylo namalováno mnoho kopií zázračného obrazu.

Jedna z nich doputovala také do Klatov a to kolem roku 1650. Přinesl ji s sebou kominík jménem Ricolte, který sem z Re přišel za prací. Jejich adoptovaná dcera si vzala za muže krejčího Ondřeje Hiršbergera, jejich domek stál v místě dnešní kaple Chaloupka. Zoufalá situace, bída a hlad postupně pro rodinu znamenaly zbavovat všech cennějších věcí. Obraz dlouho prodat nechtěli, nakonec však měl jako poslední na řadu přijít i on. Nemoc dětí a modlení se u něj však věc stále odkládaly, až se 8. 7. 1685 při modlení z čela Panny Marie začaly linout krůpěje krve.

Celý příspěvek