Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Jezuitský kostel Neposkvrněného početí P. Marie a svatého IgnáceDruhou nejvýznamnější sakrální stavbou v Klatovech je bezesporu jezuitský kostel na náměstí. Jeho historie je samozřejmě úzce spojena s dějinami jezuitské koleje, protože krátce po založení koleje roku 1636 počínají jezuité roku 1656 budovat rozsáhlý kostel na rohu náměstí oddělený jen úzkou uličkou od koleje. Projektantem byl pravděpodobně Jan Dominik Orsi, italského původu, kterého jezuité často používali pro své stavby a který v té době prokazatelně žil v Klatovech. Jako ostatně na všech jezuitských kostelních stavbách v Čechách je i na tomto klatovském kostele patrný vzor Vignolova chrámu Il Gesu v Římě. Vznikla tak mohutná stavba s masivním zdivem, jejíž budování trvalo poměrně dlouho. Teprve roku 1671 je stavba dokončena v hrubém zdivu a roku 1675 je upravena loď kostela pro bohoslužby. Pak je postupně dokončována až do roku 1689, kdy francouzští paliči vypálili celé město. Při požáru byl vlastně proměněn jezuitský kostel v ruiny, i vnitřní zařízení bylo zničeno včetně varhan, které prý byly na svou dobu jedinečné.

Po požáru města se soustředili jezuité nejdříve na stavbu nové koleje a teprve pak se dostavuje kostel do původně projektované podoby, ale s přidáním některých pokročilých barokních prvků, tak vznikla při stěnách původně holých velmi působivá galerie, která s výjimkou kněžiště obepíná přes kruchtu, rovněž pokrokovým způsobem traktovanou, všechny tři stěny kostela. Nejkrásnějším vylepšením vzhledu původní strohé stavby jsou tři nové portály, dílo Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Jsou nejčistší formou soudobého baroka. Roku 1712 je kostel opatřen novým krovem a krytinou, rovněž dvě přední věže vyhořelé od roku 1689 jsou opraveny. Také vnitřní úprava štukových omítek, výzdoby a malby jsou s urychlením prováděny, takže roku 1717 byl opravený kostel vysvěcen. Ovšem vnitřní úpravy pokračovaly dále, zejména vybavením mobiliářem, např. kazatelna pochází z roku 1720. V roce 1743 byly niky v průčelí osazeny sochami světců, jejichž autorem je pravděpodobně sochař Jiří Hanna.

Roku 1758 zuřil v Klatovech opět požár. Interiér jezuitského kostela unikl zkáze, pouze věže musely být opět znovuzřízeny.

Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád, takže když byl kostel opět požárem v roce 1791 poškozen, převzala péči o něj obec Klatovy. Po poškození dalším požárem roku 1817 trvalo již delší dobu, než byl kostel opraven. Teprve 1817 byly zbudovány věžní helmice, které zdobí kostelní věže dodnes. Nový krov byl zřízen až v roce 1826. (Za zmínku stojí, že při opravě střechy kostela v 80. letech XX. století byla objevena střešní taška s vyrytým letopočtem 1827 ve zcela bezvadném stavu jako řada ostatních tašek, takže mohly být ponechány na střeše). Pozdější opravy interiéru a exteriéru nepřinesly již žádné stavební změny.

Vnitřní výzdoba chrámu je pozoruhodná.

Kněžiště je malířsky prohloubeno, jako by za dřevěnou částí hlavního oltáře z roku 1717 pokračovalo mohutné retabulum s točenými sloupy a do malované architektury vloženými obrazy sv. Ignáce a Početí Panny Marie. Na klenbě presbytáře je znázorněna Nejsvětější Trojice ve sboru andělů kořících se Matce Boží, nad jižním ramenem příčné lodi je znázorněn sv. Ignác uzdravující nemocné, nad severním ramenem pak sv. František Xaverský při kázání Indům.

Malby autora Jana Hiebla, žáka Pozzova, slavného italského malíře vrcholí v kopuli a znázorňují mistrovskou perspektivou tři božské ctnosti a čtyři hlavní ctnosti.

Vedle hlavního oltáře je v každém rameni příčné lodi po dvou oltářích a v každé z bočních kaplí po třech na každé straně takže v chrámu je celkem 11 oltářů. Počínaje levou stranou od vchodu jsou kaple: sv. Floriána, sv. Anny, sv. Josefa, sv. Ignáce (s ostatky sv. Oenestina), na pravé straně počínaje od hlavního oltáře kaple: sv. Františka Xaverského, sv. Barbory, Panny Marie Bolestné a sv. Antonína Paduánského. Po stranách lodi čelem ke vchodu je na evangelní straně oltář Zvěstování Páně a na epištolní straně oltář sv. Jana Nepomuckého.

Pod chrámem je krypta přístupná veřejnosti, známá jako katakomby. Byla založena roku 1656 a byli v ní pohřbíváni jednak členové řádu, jednak příslušníci okolní šlechty, kteří na stavbu kostela a koleje přispívali svými dary.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *